Balada O Nehode Automobilu Tatra (Acordes)

     Emi     G      D       Emi 

1. Blízko u Senice malá je vesnice, 

    Ami       Emi     Edim   H7 

   Å¾ila tam stařenka velice nábožná, 

      Emi     G          D       Emi 

   v Å¾ivotě Å¡kudlila, k Bohu se modlila, 

    Ami      Emi    H7        Emi 

   na stará kolena byla dost zámožná, 

     G         D     Emi      Hmi 

   vlastnila chalupu a malou zahrádku 

      C       G      D   G 

   v zatáčce silnice E7 do Hrádku, 

   Ami        Emi      C    D  G 

   ač Å¾ila v soudobé společnosti, 

    Ami    Emi      Ami(H7)  H7(E) 

   věřila ve spásu na věčnosti. 

2. Večerní modlení nesnese prodlení, 

   v onen den kritický babička poklekla, 

   v nábožném dojetí neměla ponětí, 

   Å¾e bude za chvíli u brány do pekla. 

   Obraťme nyní svou pozornost k vozovce, 

   jel po ní náklaďák, blížil se do obce, 

   z dřevařských závodů Drevofatra 

   zásilku potřebnou veze Tatra. 

    Emi  D  Emi  Ami   Emi Ami 

R: Paternoster, Boha proste, 

    Emi       Ami Emi H7        Emi 

   než vám z koster tráva vzroste. 

3. Neměla závadu tatrovka v nákladu: 

   sto rakví na korbě, dalších sto na vleku, 

   jak po ráně morové ty truhly borové 

   naskládané k sobě, stěsnané na fleku, 

   a mokrá vozovka nic dobrého nevěstí, 

   nebudu tajit vám, Å¾e doÅ¡lo k neÅ¡těstí, 

   nabízím vám jenom k posouzení 

   historku jednoho vodsouzení. 

4. PoruÅ¡il zvyklosti řidič v té rychlosti, 

   když Å¡lápl na brzdu, pěkně to vyvedl, 

   poklesly otáčky, a vprostřed zatáčky 

   tatrovku s nákladem do smyku přivedl, 

   najela kola na obrubník zpevněný, 

   právě v tom místě, kde plůtek byl dřevěný, 

   a za ním zahrada naší tetky, 

   co právě duchovní měla pletky. 

R: 

5. Náklad tím nárazem vymrÅ¡til se rázem, 

   rakve se rozlétly volně do prostoru, 

   babičky zahradu vodpředu dozadu 

   souvisle pokryly - vobrázek z horroru, 

   a pár jich uvízlo i v korunách jabloní, 

   vtom babka nábožná z okna se nakloní, 

   klouby i rysy jí rázem ztuhly: 

   v zahradě jen samé černé truhly. 

6. Ubohá poklekla, tuze se ulekla, 

   Å¾e nastal soudný den, očistec záhrobní, 

   klepala patama, čekala satana, 

   Å¾e si neužije svůj důchod starobní, 

   když pak k ní přistoupil strážmistr od VB, 

   svěcenou vodou ho pudila od sebe, 

   byť o veřejného Å¡lo činitele, 

   měla v něm ďábla, ne spasitele.