1. Blízko u Senice malá je vesnice,
žila tam stařenka velice nábožná,
v životě škudlila, k Bohu se modlila,
na stará kolena byla dost zámožná,
vlastnila chalupu a malou zahrádku
v zatáčce silnice E7 do Hrádku,
ač žila v soudobé společnosti,
() (E)
věřila ve spásu na věčnosti.
2. Večerní modlení nesnese prodlení,
v onen den kritický babička poklekla,
v nábožném dojetí neměla ponětí,
že bude za chvíli u brány do pekla.
Obraťme nyní svou pozornost k vozovce,
jel po ní náklaďák, blížil se do obce,
z dřevařských závodů Drevofatra
zásilku potřebnou veze Tatra.
R: Paternoster, Boha proste,
než vám z koster tráva vzroste.
3. Neměla závadu tatrovka v nákladu:
sto rakví na korbě, dalších sto na vleku,
jak po ráně morové ty truhly borové
naskládané k sobě, stěsnané na fleku,
a mokrá vozovka nic dobrého nevěstí,
nebudu tajit vám, že došlo k neštěstí,
nabízím vám jenom k posouzení
historku jednoho vodsouzení.
4. Porušil zvyklosti řidič v té rychlosti,
když šlápl na brzdu, pěkně to vyvedl,
poklesly otáčky, a vprostřed zatáčky
tatrovku s nákladem do smyku přivedl,
najela kola na obrubník zpevněný,
právě v tom místě, kde plůtek byl dřevěný,
a za ním zahrada naší tetky,
co právě duchovní měla pletky.
R:
5. Náklad tím nárazem vymrštil se rázem,
rakve se rozlétly volně do prostoru,
babičky zahradu vodpředu dozadu
souvisle pokryly - vobrázek z horroru,
a pár jich uvízlo i v korunách jabloní,
vtom babka nábožná z okna se nakloní,
klouby i rysy jí rázem ztuhly:
v zahradě jen samé černé truhly.
6. Ubohá poklekla, tuze se ulekla,
že nastal soudný den, očistec záhrobní,
klepala patama, čekala satana,
že si neužije svůj důchod starobní,
když pak k ní přistoupil strážmistr od VB,
svěcenou vodou ho pudila od sebe,
byť o veřejného šlo činitele,
měla v něm ďábla, ne spasitele.